Kontakt:

CENTRUM   Ženy50

Anenská 10,   Brno
        (4. patro)

tel.: 543 212 700
(v době konání akcí)

Jana Jarušková
728 74 04 49

Věra Janáková
732 34 89 93

Věra Pakostová
604 37 55 46

e-mail: info@zeny50.cz

PODPORUJÍ NÁS:

SLOVAK-CZECH WOMEN's FUND

Jihomoravský kraj

Ministerstvo kultury ČR

Odbor zdraví MMB

Odbor kultury MMB

Samota versus osamělost

Osamělost je negativní stav mysli. Samota je pozitivní navzdory tomu, co tvrdí slovníky. Ve slovnících jsou osamělost a samota synonymy - v životě tomu tak není. Osamělost je stav mysli, v němž vám neustále schází někdo druhý. Samota je stav mysli, ve kterém zakoušíte ustavičnou radost sami od sebe.
Osamělost je skličující. Samota je blažená. Osamělost je stále ustaraná, pořád jí něco chybí, po něčem prahne a dychtí. Samota je hluboké naplnění, jež nevychází ven, které je nesmírně spokojené, šťastné a oslavující. V osamělosti se nacházíte mimo střed. V samotě jste ve středu a zakořeněni. Samota je nádherná. Nese v sobě určitou eleganci, půvab, atmosféru obrovské spokojenosti.
Osamělost je žebravá - všude okolo ní je jen žebrání a nic jiného. Není půvabná. Ve skutečnosti je ohavná. Osamělost je závislost, samota je ryzí nezávislost. Člověk má pocit, jako by byl celým svým světem, celou svou existencí.

Navážete-li vztah, pokud se cítíte osamělí, budete druhého člověka zneužívat. Stane se prostředkem, pomocí kterého budete dosahovat spokojenosti. Budete ho využívat a nikdo nemá rád, pokud ho někdo využívá, poněvadž nikdo neexistuje proto, aby se stal prostředkem pro někoho jiného. Každá lidská bytost existuje kvůli sobě. Nikdo nežije proto, aby byl používán jako věc. Všichni žijí, aby byli uctíváni jako králové.

Nikdo neexistuje kvůli tomu, aby naplňoval očekávání někoho jiného - všichni existují výhradně proto, aby byli sami sebou. Kdykoliv tedy navážete vztah, poněvadž jste osamělí, je tento vztah odsouzen k záhubě. Je odsouzen k záhubě ještě předtím, než vůbec začal. Dítě je mrtvé, ještě než se narodilo. Způsobí vám to jen více utrpení.
Zapamatujte si, že pokud vaše jednání vychází z osamělosti, zabřednete do vztahu s někým, kdo je ve stejné kaši, protože nikdo, kdo skutečně žije svoji samotu, k vám nebude přitahován. Budete se nacházet hluboko pod takovými lidmi. Mohou s vámi soucítit, ale nemohou vás milovat. Člověka, jenž stojí na vrcholu samoty, bude přitahovat pouze člověk, který je také sám. Vždy, když budete jednat podle své osamělosti, narazíte tedy na člověka stejného typu. Narazíte na svůj odraz. Setkají se dva žebráci, dva zkroušení lidé. A pamatujte si - setkají-li se dva nešťastní lidé, jejich neštěstí se pouze nesčítá, ale přímo násobí. Vzájemně si vytvářejí daleko větší utrpení, než jaké by si vytvořili ve své osamocenosti.

Nejdříve se tedy naučte, jak být sami. Nejprve se začněte radovat ze své společnosti, nejdříve se naučte milovat sami sebe. Staňte se tak autenticky šťastnými, že vám bude jedno, zda se s někým setkáte. Jste naplněni, přetékáte. Jestliže na vaše dveře nikdo nezaklepe, je to naprosto v pořádku - nic vám neschází. Nečekáte na někoho, kdo by přišel a zaklepal na vaše dveře. Jste doma - pokud někdo přijde, dobře, je to krásné. Jestliže však nikdo nepřijde, je krásné a dobré i to. Teprve potom začněte navazovat vztahy. Pak je totiž budete navazovat jako mistři, ne jako žebráci. Budete do nich vstupovat jako císařové, nikoli jako chudáci.
Člověk, který žije ve své samotě, bude vždy přitahován jiným člověkem, jenž také svou samotu žije nádherně, poněvadž stejné se navzájem přitahuje. Setkají-li se dva mistři - mistři svých bytostí, své samoty - jejich štěstí se pouze nesečte, ale znásobí. Z jejich setkání se stane velkolepá oslava. Nezneužívají jeden druhého, sdílejí. Nevyužívají se navzájem. Je to přesně naopak - stanou se jedním a radují se z existence, která je obklopuje.
Dva osamělí lidé vždy čelí jeden druhému a bojují spolu. Dva lidé, již poznali samotu, stojí tváří v tvář něčemu, co je oba přesahuje. Pokaždé dávám tento příklad - dva obyčejní milenci, kteří jsou osamělí, budou vždy hledět jeden na druhého, zatímco dva opravdoví milenci k sobě za úplňku nebudou otočeni. Možná se budou držet za ruce, ale dívat se budou na měsíc v úplňku vysoko na nebi.

Vždy, když se setkají dva osamělí lidé, pohlížejí jeden na druhého, poněvadž neustále hledají způsob, jak by toho druhého využili - jak by ho použili, jak by jeho prostřednictvím dosáhli štěstí. Dva lidé, již jsou hluboce spokojeni sami o sobě, se oproti tomu toho druhého využít nepokoušejí. Místo toho se stávají spolupoutníky, putují dohromady. Cíl jejich pouti je vysoko, jejich cíl je daleko. Spojuje je společný zájem.

Slovo štěstí vychází ze skandinávského slova hap. Z téhož kořene vychází slovo událost (happiness). Štěstí je to, co se děje. Nemůžete je vyrobit, nemůžete je ovládat, nemůžete je nutit. Můžete být maximálně otevřeni. Až přijde, tak přijde.

Dva skuteční milenci jsou štěstí neustále otevřeni, ale nikdy o něm nepřemýšlejí, nikdy se je nesnaží nalézt. To je důvod, proč nejsou nikdy otráveni, protože štěstí nastane, až nastane. Vytvářejí pro ně podmínky - ve skutečnosti je to tak, že jste-li šťastni sami o sobě, jste již těmito podmínkami, a pokud je šťastný sám o sobě i ten druhý, i on je těmito podmínkami. A jestliže se tyto podmínky přiblíží, vzniknou ještě lepší podmínky. V těchto lepších podmínkách se mnoho děje, ale nic není děláno.

Aby byl člověk štastný, nemusí dělat nic. Musí se jen uvolnit a plynout.

(Osho Radost - Štěstí, jež pramení z nitra) Zpět