Kontakt:

CENTRUM   Ženy50

Anenská 10,   Brno
        (4. patro)

tel.: 543 212 700
(v době konání akcí)

Jana Jarušková
728 74 04 49

Věra Janáková
732 34 89 93

Věra Pakostová
604 37 55 46

e-mail: info@zeny50.cz

PODPORUJÍ NÁS:

SLOVAK-CZECH WOMEN's FUND

Jihomoravský kraj

Ministerstvo kultury ČR

Odbor zdraví MMB

Odbor kultury MMB

Život je dobrodružství

Jmenuji se   Monika D o s t á l o v á.

Původní profesí právnička, jinak matka, dcera, manželka, kolegyně, nadřízená, podřízená - vše samozřejmě na plný úvazek. Dnes invalidní důchodkyně, babička a konečně a především    Ž E N A ,   byť i 50+.
Na své dlouhé c e s t ě   za   zdravím jsem hodně viděla, slyšela, pochopila i prožila. Setkala jsem se a stále setkávám se spoustou zajímavých lidí, poznala jsem a stále poznávám spoustu nových věcí.
Napadlo mne, že bych se o své zážitky, zkušenosti, dojmy a postřehy z   c e s t y    mohla podělit s vámi.
Naše nemoci či jiná trápení nepřišly do našeho života náhodou. Jsou důsledkem našeho způsobu života. A způsob života, to není jen zdravá strava a dostatek pohybu. K tomu patří i naše chování, naše reakce, naše myšlení, naše zvyky a zlozvyky, naše vztahy, naše životní stereotypy.
To všechno je pro nás zcela samozřejmou součástí našeho života, nás samých. Tak samozřejmou, že nás ani nenapadne právě tady hledat příčiny našich nemocí. Chceme-li se opravdu uzdravit, chceme-li žít a ne živořit, musíme změnit svůj dosavadní způsob života.
Nikdo za nás nemůže vyřešit naše problémy, vyléčit naše nemoci, uzdravit naše vztahy. Je to na nás. Pokud si nepomůžeme sami, nikdo nás nezachrání. Lékaři nám mohou dát čas, naši blízcí podporu a lásku, ale svůj život máme ve svých rukou my sami.
Chcete se i Vy aktivně podílet na svém uzdravení?
Máte chuť i odvahu vzít svůj život do svých rukou?
První kroky můžeme udělat společně.

Kontakt:
tel.: 602 52 16 94, 544 22 45 32
e-mail: monika.dostalova@volny.cz
www.odnemocikmoci.cz

Otevřeně 2. 7. 2009

Dostala jsem mail od věrné čtenářky. Stěžovala si. Od dubna nic nového. Mýlí se, nového je spousta, jen jsem nějak neměla čas se podělit. Možná právě proto. Ten největší důvod je, že jsem dopisovala knihu. Podrobně

Chudáčci malí 20. 4. 2009

Občas svou tříapůlletou vnučku vyzvedávám za školky a pak s ní strávím pár hodin. A je to vážně škola. Její důrazné "Babi, já sama!" mé ustavičné pokusy jí s něčím pomáhat bezpečně a bleskurychle zastaví. Vezme to pak pochopitelně víc času, ale stojí to za to. Ona sama má ze sebe dobrý pocit, její sebevědomí a sebejistota a sebedůvěra rostou a já mám radost. A klidně mě po chvíli marného zápolení s knoflíkem u riflí požádá o pomoc a pokračuje dál. Podrobně

MDŽ 10. 3. 2009

Ten byl v neděli. V úterý jsem šla cvičit. Chodím dvakrát týdně u nás do Sokolovny, rekondiční tělocvik se skupinou žen vesměs starších než já, ale podnikavých a života si užívajících. Párkrát jsem v poslední době vynechala, cítila jsem, jak mi to už chybí, jak jsem celá ztuhlá, a moc se těšila. Podrobně

Je to prevence ? 13. 2. 2009

Se zájmem jsem si ve středu 4. 2. 2009 přečetla stranu 9 deníku Právo. "Rakoviny je víc, méně se ale umírá" hlásá nadpis nahoře. A pod tím články plus mínus stejné jako téměř před rokem. Loni jsem se zlobila, letos jsem spíš smutná. Nezměnilo se nic. Anebo je to jenom tím, že pan redaktor použil stejné články? Podrobně

Plíživec přístěnný 15. 1. 2009

Nadpis jsem si drze vypůjčila z rubriky PhDr. Alice Vondrové "vztahy" v příloze Práva ze dne 6.1.2009. Mimochodem - ta rubrika stojí za čtení. A tentokrát obzvlášť.
Tazatelka se v závěru svého dopisu, v němž vylíčila své strastiplné vztahy, ptá, proč právě ona musí mít tak hloupý a komplikovaný osud. Paní doktorka Vondrová odpovídá zcela vyčerpávajícím způsobem už první větou, citátem A. Schopenhauera: "To, co lidé nazývají osudem, jsou jen jejich hloupé skutky". Podrobně

Zaklínadla 6. 12. 2008

Znám jednu paní, ta paní má vnučku. Často je potkávám a tu paní slýchám říkat: "Adélko, ty jsi tak šikovná a chytrá a tak krásně kreslíš a nádherně zpíváš a jak tancuješ a tohle se ti vážně podařilo, no ne, jak jsi to dokázala a jak ti to sluší a ..." Podrobně

Jak jsem se neměla ráda 12. 11. 2008

Jak jsem se tak před časem pořád ptala, PROČ právě rakovina, doptala jsem se až k panu Robertovi.
Pracoval s Jonášovou metodou, z každé návštěvy jsem si odvezla dvoje troje kapičky. Působily nepůsobily, pomohly nepomohly, kdo ví. Ale co pomohlo bezpečně, bylo těch pár slov, které vždycky upustil. Podrobně

Meruňky rostou samy 27. 9. 2008

Před ordinací na onkologii bylo jedno volné místo. Zprava ženy dvě, zleva jedna. Ta úplně zprava povídala té zprava: "...a koupila jsem si křovinořez. Všechno je zarostlý, tráva do pasu. A taky motorovou pilu. Podrobně

Linkování sešitů 15. 9. 2008

Znáte to určitě taky: začátek školního roku a s ním hory sešitů, kterým je třeba nalinkovat okraje. Jako žákyně jsem to bytostně nesnášela. Jako matka žákyň taky. Podrobně

Naše představy 17. 4. 2008

Milá V.,
na procházce se psem jsem přemýšlela o našem včerejším rozhovoru. Je to síla, když si dovolíš (co všechno jsme si už dovolily a ještě dovolíme?) říct synovi o jeho partnerce (nepochybně patřičně jedovatě, i když se sladkým úsměvem): " Ta slečna neumí zdravit?" A jak jsi rozhořčená! Podrobně

O odvaze 28. 3. 2008

Zklamaný návštěvník řekl: "Proč můj zdejší pobyt nepřinesl ovoce?" "Nebylo to snad proto, že ses neodvážil zatřást stromem?" řekl vlídně Mistr. Podrobně

Hodné holky s e d o s t a n o u do nebe,
zlobivé d o s t a n o u to, co chtějí. 24. 1. 2008

Už ani nevím, kde jsem to četla. Ale uvízlo mi to v paměti. A vzpomněla jsem si na to před pár dny, kdy mi jedna maminka vyprávěla, jak babička říkala její dvou a něcoleté živé holčice: "Neříkej pořád NE, to hodné holčičky neříkají, to říkají jenom zlobivé holčičky! Ty přece nechceš být zlobivá holčička, zlobivé holčičky nemá nikdo rád." Podrobně

Taky vždycky víte nejlíp, co by měli ti druzí? 22. 11. 2007

Slíbila jsem, že přijedu hlídat vnučku. V deset. Před devátou telefon: "Mami, prosím tě, mohla bys dřív? Aspoň o dvacet minut... Prosím, v ordinaci je problém, musím tam být dřív..." "Samozřejmě, to stihnu." Podrobně

Co víte o feminismu? 15. 11. 2007

V posledních měsících mě občas napadlo, že to, o co se pokouším, co dělám (zvyšování sebevědomí, sebedůvěry, sebejistoty - cestou sebepoznání, sebecítění, seberespektování, sebeprosazování), je jakýmsi (vnitřním) feminismem. Jednoho kamaráda jsem prohlášením, že se zřejmě stávám feministkou, upřímně vyděsila. Podrobně

O nemocích, léčení a uzdravování 30. 7. 2007

Kam se poděla naše moc? Kdo nám ji vzal? Nebo jsme se jí snad vzdali? Proč? Jestliže připustíme, že za vznikem nemoci je náš životní styl, a to připouštíme už i veřejně, neseme za její vznik plnou zodpovědnost.
Podrobně

O původu nemocí 30. 7. 2007

Bolí mě záda, mám křečové žíly, nadváhu, zácpu, revma a ještě jsem chytla chřipku! Nepoznáváte se v tom taky trochu? Co myslíte, proč zrovna vy a proč zrovna tuhle nemoc? Náhoda? Osud? Geny? Viry? Smůla? Nebo...? Podrobně

O kapkách a ještě trochu o cestě 3. 7. 2007

V prvním ročníku na střední škole jsem si v hodině latiny vyryla propiskou do lavice: "GUTTA CAVAT LAPIDEM NON VI SED SAEPE CADENDO... (Kapka hloubí kámen ne silou, ale častým padáním...)" . Jak vidět, vrylo se mi to nesmazatelně i do paměti.
Podrobně

Na cestě 25. 6. 2007

Znáte pohádku o hloupém Honzovi? Jak se válel za pecí, až se jednoho dne táta pořádně naštval, vzal do ruky hůl a - Honzo, hybaj dolů!? Máma napekla buchty a Honza, ať smlouval jak smlouval, musel z domu.
Podrobně