
Kontakt:
Anenská 10, Brno
(4. patro)
tel.: 543 212 700
(v době konání akcí)
Jana Jarušková
728 74 04 49
Věra Janáková
732 34 89 93
Věra Pakostová
604 37 55 46
e-mail: info@zeny50.cz
SLOVAK-CZECH WOMEN's FUND
Jihomoravský kraj
Ministerstvo kultury ČR
Odbor zdraví MMB
Odbor kultury MMB
Několik zralých děvčic s batohy na zádech se sešlo v sobotních ranních hodinách dne
15. 8. 2009 na schodech hlavního nádraží v Brně, aby společně prožily víkend a
načerpaly energii a síly na další dny. Tak jsem se k nim přidala a společně jsme
odcestovaly vlakem, poté autobusem směrem na Mohelno.
Zde na nás už netrpělivě čekali naši 2 mladí a sympatičtí instruktoři,
přesněji Eva a Dan.
Vyfasovaly jsme
každá 2 hůlky a vyrazili směrem na Mohelenskou hadcovu step. Měly jsme se naučit
novému sportu - Nordic Walkingu. Možná si říkáte: "Co je to proboha za sport, proč
z toho dělají takovou vědu. Chodit s holema a opírat se o ně, to umí přeci každý."
Brzy jsme se přesvědčily o opaku. Zkoordinovat chůzi s hůlkama, abychom se o ně
nepřerazily a aby se nám nepletly pod nohy, byl ze začátku nadlidský výkon. To
ale nebylo zdaleka všechno, co nás čekalo. Na konci několikahodinového kurzu jsme
již uměly :-)) správně chodit a správně používat hůlky při chůzi po rovině, do
kopce a z kopce, protahovat při chůzi ruce a posilovat nohy, nehrbit se, ale hlavně
se ještě při tom kochat přírodou :-)). Já jsem byla ráda, že si v duchu
odříkávám: "Pravá - levá - pravá - levá....", natož abych se ještě stačila kochat
:-). U rozhledny Babylon, postavené v roce 1831 hrabětem Jindřichem Vilémem
Haugwitzem (to koukáte, jak jsem si to zapamatovala - schovala jsme si vstupenku
:-))), jsme si ještě vyběhly 104 schodů, abychom se podívaly na naše krásné zelené
luhy a háje. Potom společné foto a pochod na ubytovnu. Poháněla nás vidina sprchy,
kávy, zmrzky či pivečka. Rozloučily jsme se s našimi instruktory a hurá do sprchy.
Po zaslouženém osvěžení a občerstvení jsme šly vyčistit les od roští, abychom si
mohly opéci klobásky. Oheň se nám podařilo rozdělat bez problémů, tak už ani
nepotřebujeme žádné mužské :-). Klobásky byly pikantní a moooooc dobré. Po
prodiskutování politiky, práce, zájmů, rodinných strastí, atd. jsme padly příjemně
unavené do postele. Bohužel noc utekla moc rychle a ráno tu bylo coby dup. Tak
vstávat a cvičit, už je ráno, i když já měla ještě noc. Rozcvička na oroseném
zeleném paloučku se chvílemi podobala indiánskému tanci kolem ohně, to proto, že
jsme se snažily od sebe odehnat otravné masožravé mušky!!! Poté jsme posnídaly své
poslední domácí zásoby, posilnily se kávou a s chutí vyrazily. Vyzvedly jsme Janu,
která už na nás netrpělivě čekala a vydaly se směrem k parníku.
Zde nám už nic
nebránilo (jako např. hůlky) v obdivování přírody. Po plavbě se některé děvčice
usadily v kempu, my jim svěřily na hlídání své batohy a odhodlaně jsme vyrazily
šplhat se na známou Wilsonovu skálu, ze které byl opravdu krásný rozhled do dáli.
Protože byl čas na další nalodění se na parník, pomalu jsme se začaly přemlouvat k
odchodu. Před námi byl poslední zážitek, a to návštěva Dalešického pivovaru, kde
se natáčely známé Postřižiny. Po obědě jsme se psychicky připravovaly na poslední
etapu, kterou byla cca 4 km cesta k autobusu. Některé děvčice se svezly autem a
ty, které dostaly důvěru, že to zvládnou, šlapaly po svých :-))). Autobus dojel
přesně, dokonce jsme i seděly a vezly se směrem k našemu domovu.
Abych to tedy shrnula několika slovy. Prošly jsme se Mohelenskou hadcovou stepí, o
které jsem do té doby nevěděla, naučily :-) se Nordic Walkingu, projely se parníkem,
viděly naši nejhlubší přehradu, vyšplhaly jsme se na Wilsonku, navštívily pivovar v
Dalešicích, doplňovaly pitný režim pivkem, obdivovaly fialové kytky jménem
brambořík, které rostly v lese, ano čtete správně - v lese, a pak dojely příjemně
unavené, ale přesto odpočaté a nabité energií, zpět do rušného Brna ke svým drahým
polovičkám, partnerům, dětem. Jak zpívala ve své písni skupina Katapult : "NĚKDY
PŘÍŠTĚ....."
Zapsala Naďa Chloupková
© 2007-2010 Ženy50, o.s. poslední aktualizace 2.9.2010