Vzdělávání,  setkávání,  sdílení  -  nejen  pro  ženy  50+

Morava viděna z raftu...    (26. července 2009)

sjezd Moravysjezd Moravysjezd Moravysjezd Moravysjezd MoravyMám dobrou kamarádku, spolužačku z gymplu, Pavlu. Nevím, proč ji napadlo, že musím mezi lidi - mezi ženy svého věku. Přihlásila nás obě na sjezd řeky. Prý to bude bezva a ona to umí, tak ať se nebojím a jedu. Budou tam prima babky...
Na nádraží jsme se našly, Pavla to stihla taky, takže dobrodružství může začít. Představování a potykání usnadnil žena 50 Slávek se svou výbornou meruňkou. Příjmení neznám, paměť nic moc, takže určitě tam byly: Jana, Maruška, Helena, Blanka, Věra, Pavla, já - Naďa , pak tam byl již zmíněný Slávek a kdybyste mě zabili, nevzpomenu si na to poslední jméno. Moc se omlouvám.
Cesta vlakem i s přestupem utekla za seznamovacího klábosení, ve Vnorovech nikdo. Jana toho využila k malé přednášce z teorie pádlování . Např.: tohle je pádlo, ne veslo, drží se takhle, pádluje se takhle a tak. Auto s majiteli atrakce se dostavilo skoro včas, nadvakrát nás odvezlo asi 2 km k řece. Vyfasovali jsme pádla (nebo vesla?), apartní vestičky,  gumovej raft a laminátovou otevřenou kánoi. Na tu zasedl Slávek na kormidlo a Helena coby háček. Ostatní jsme usedly na raft. Upádlovali jsme asi 100 metrů a už se přenášelo! Z kanálu na opravdovou řeku. Humor nás zatím neopouštěl, ani přes utopenou botu, makačku po souši.
 Hned na první zastávce - u opuštěného ohniště a u bizardních naplavených kmenů - jsme vyslechli krátkou přednášku o okolní krásné přírodě, ba přímo přírodní rezervaci, druzích živočichů a kytek. Tu velmi zajímavou větu  o (asi) horninách a jejich vzniku jsem si fakt taky nezapamatovala. Možná to taky bylo o něčem úplně jiném, podruhé se omlouvám. Ale viděli jsme břehule, čápa, obří topinambury, třináctimetrovou stěnu - pískový břeh s dírkama ptáčků - asi těch břehulí a krásnou slunečnici. Následovaly ještě další dvě zastávky, kde, to netuším, prostě tam, kde se nám to zalíbilo. Někteří si to zkusili i na kánoi, některá si zaplavala a trochu vyděsila okoloplující děti. Závod mezi raftem a kánoí vyhrála bohužel kánoe. No vždyť má menší odpor, měla příhodný vítr, slunce z boku a tak dále. Výcvik kormidelníků taky nakonec dopadl docela dobře, přece nepoplujeme jenom těch bídných 15 kilometrů.  Několikrát jsme si nacvičily hodiny, na eskymáka naštěstí nedošlo. Hospůdka v závěru a docela dobrý kafe - to fakt bodlo. Dokonce jsme nemuseli šlapat pěšky ani na nádraží.
Až potkáte ve městě někoho s pádlem, tak si klidně tykejte, oni si totiž vodáci říkají AHOJ!

Z vlastního pohledu - jinej nevlastní - zapsala Naďa Suchá

Zpět

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.

logo   © 2007 - 2019  Ženy50, z. s.,     poslední aktualizace   21. října 2019